Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Klausova amnestie obnažila metody populismu

2. 01. 2013 18:21:15
Čas od času se v našem životním éteru objeví událost, která popustí uzdu těm nejnižším pudům žurnalismu. Jako by mnozí pisálkové a televizní žvanilové mohli konečně svou více či méně maskovanou zaujatost projevit naplno bez bázně z odhalení nebo dokonce odsouzení. Používají k tomu prvosignální soustavu dlouhodobě mediálně proočkovaných občanů, kteří slyší na téma korupce se stejnými pavlovskými reflexy jako na sociální dávky.

Naposledy jsme tu měli „bátoriádu“- uštvání člověka zaživa za to, že si dovolil převzít veřejnou funkci a nepatřit do té správné, schválené partičky konající „dobro“ ve jménu pravdy a lásky.

Prezident Klaus se rozhodl vyhlásit amnestii. Co na tom, že jeho předchůdce něco podobného učinil třikrát, v prvním případě dokonce v naprosto nebývalém rozsahu, kdy propustil většinu vězňů z celého Československa, kteří již byli Husákovou amnestií z prosince 1989 očištěni o „politické vězně“. Dnes už na Hradě nesedí mesiáš Havel, a tak je třeba tu samou věc nazývat jinými jmény...

Zatímco pár tisíc většinou zbytečně zavřených lidí dostane amnestii, náš zdravý úsudek dostal naopak želízka a pro slepou a primitivní zlobu obviňování všech okolo jsme si toho ani nevšimli.

Jak se dočteme v mnohdy hysterizujících článcích- amnestie se má týkat některých případů za korupci souzených lidí, což se stalo jejich vpravdě jediným, senzacechtivým účelem publikování. To je skutečně velmi zásadní problém, se kterým stojí a padá celý stát! Takže, jak je to doopravdy? Amnestie promíjí nepodmíněné tresty uložené na jeden rok a méně; s podmínkami i některé delší. U lidí, kteří letos dovrší 75 rok, může jít o tresty až desetileté. Vztahuje se také na lidi, kteří jsou již více než osm let trestně stíhaní za činy, pro které jim hrozí maximálně desetileté vězení. Také se vztahuje také na lidí s podmínkou. Tu amnestie plošně ruší všem lidem nad sedmdesát let. Prezidentská amnestie dále maže také všechny dvouleté a nižší podmíněné tresty, totéž se vztahuje i na veřejně prospěšné práce a domácí vězení.

Eliška Wágnerová, toho času již utržená ze řetězu Ústavního soudu, ve kterém se spolu s Rychetským a pár dalšími projevovala zrovna tak politicky jako nyní, považuje rozsah amnestie za skandální. Kdyby tutéž amnestii vyhlásil Klausův předchůdce, padaly by z ní věty jako: "Pan prezident vyhodnotil případy justiční tvrdosti, kdy došlo k zavření osob, kteří jsou v civilizovaném světě odsouzeni pouze k alternativním trestům“. Nepochybuji ani na vteřinu, že tu samou věc by pojmenovávala zcela rozdílně než jak to předvedla ve zmíněném článku, který neměl jiný účel než jeden detail nafouknout a udělat z něho smysl všeho. Mimochodem si stačí připomenout její navýsost politické stanovisko k Lisabonské smlouvě v době, kdy smlouva byla napadena za neslučitelnost s naší státní svrchovaností. Tehdy se s právní analýzou moc nezdržovala a pro jistotu ještě zaúkolovala prezidenta rychle podepsat. Stejně tak její účelové zdůvodňování „protiústavnosti“ pomalého růstu platů soudců stojí za připomenutí (výborný rozbor zde).

Tato prestižní soudkyně (jak jinak) po dlouhých, většinou čistě propagandistických litaniích nad amnestií v článku v Deník Referendum nakonec dodává: „Faktem z druhé strany je, odhlédnuto od konkrétních osob, že dlouhá trestní stíhání jsou zlo a stát by se měl intenzivně věnovat jejich řešení. Délka trestního řízení by se měla promítat do délky trestu pozdě vyměřeného. Neboť jen včas uložený trest je přiměřeným trestem, uvážíme-li, že samo trestní stíhání činí život stíhaného méně kvalitním.“

V žádném amnestičním sítu nelze podchytit všechny možné varianty a jednotlivé případy, které kdosi může medializovat a nazvat za "skandální". Věcně jde o něco jiného než vypočítávat, koho se to dotkne a koho ne. Kterýkoliv plátek by chtěl z Klause učinit modlu, mohl by jmenovat dojemné příběhy lidí (i víceméně známých jako pan Smetana z tykadlové aféry), kteří se dočkali spravedlnosti před nezaslouženou tvrdostí justice. A lze to samozřejmě dělat i naopak, jak nyní můžeme sledovat.

Podstata amnestií nespočívá v jednotlivých medializovaných osudech, kterých se to údajně týká. Podstata spočívá v tom, zda mají amnestie smysl, popřípadě jaký? A zda vůbec náš kontinentální právní formalismus se svou přebujelostí, se svou preferencí trestat nad kompenzačním a nápravným účelem, má vůbec legitimitu?

Amnestie má tedy buď více plošný charakter, a pak se na svobodu dostane s velkou pravděpodností i někdo, kdo "by neměl", nebo je příliš selektivní a pak není v podstatě spravedlivá. Pokud je každá amnestie tedy špatná, pak ji můžeme vyjmout z prezidentských pravomocí. Toto vše můžeme zvažovat.

Ještě jednou si přečtěte v jednotlivých bodech znění amnestie a posuďte v čem spočívá její skandálnost. O čem vypovídají případy, kdy je nějaký skutečný korupčník souzen déle než 8 let, kdy dostane méně než 12 měsíců nebo jen podmíněný trest? Můžeme z toho také vyvodit následující: Existuje tu pár lidí, které se podařilo usvědčit a dostali tak směšně nízké tresty (přestože legislativa umožňuje tvrdší potrestání), že proto nelze vypsat amnestii vlastně na nikoho. Není tohle pádný úhel pohledu na údajnou „skandálnost“?

My však nežijeme realitou, konzumujeme mediálně pokřivený svět, ve kterém se určuje, kdo je hoden úcty a koho naopak předhodí jako udičku našim vášním, abychom si na nich vybili naše osobní frustrace, a o skutečný obraz světa skrytého za fiktivní clonou, se nestarali. Máme dnes jako doporučení, že ve společnosti se lépe uplatníme díky různým školením a rekvalifikacím. Berme proto právě probíhající kampaň jako školení o metodách manipulace a světa mediokracie. O to spíše, že je to zcela zdarma. Stačí otevřít noviny, zapnout televizi či internet a propojit to s naším čím dál vzácnějším potenciálem rozumného uvažování.

"Dnes se mluví často o moci veřejného mínění. Ukáži Vám, že je možné toto veřejné mínění přivést k tomu vyslovit všechno to, co sám chci. Ale dříve než je možné na to pomyslet řídit veřejné mínění, je nutné ho zmást, přivést ho do nejistoty ohromujícími rozpory, neustálým působením odvracet pozornost, oslňovat ho pomocí všech možných senzací a odvést ho nepozorovaně od správné cesty. Jedno z velkých tajemství naší doby je pomocí předsudků a vášní národa dosáhnout takového zmatení zásad, že se znemožní každé dorozumění mezi lidmi, kteří mluví stejnou řečí a mají stejné zájmy.“ Citace ze 150 let starého díla „Dialog mezi Macchiavellim a Montesquiem v pekle“.

Autor: David Vorovka | středa 2.1.2013 18:21 | karma článku: 27.27 | přečteno: 2111x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Hatem Berrezouga

Dialog s "nevěřícím psem", VI. Takíja (taqijja) aneb moderní hon na muslima. Část 1

Muslim v dnešní době prostě nemůže být dobrým člověkem. Pokud jsi muslim, tak jsi buď terorista, anebo potenciální terorista, nacista, anebo v nejlepším případě umírnění či dobrý nacista.

24.6.2017 v 12:46 | Karma článku: 7.74 | Přečteno: 271 |

Karel Stryczek

Na taneční zábavě v Texasu

Byl nám doporučen „super country bar“ někde na hranicích mezi Oklahomou a Texasem. Jeli jsme z města půl hodiny na západ, potom u starého ranče opustili cestu se zpevněným povrchem a zatočili na jih mezi chřestýše do stepi.

24.6.2017 v 9:58 | Karma článku: 14.58 | Přečteno: 281 | Diskuse

Eva Drunecká

Hoď kamenem kdo bez viny

Případ Warmbier rozpoutal vášnivé diskuze. Hororová líčení, předhánění se v líčení hrůz táborů v Severní Korei.

24.6.2017 v 3:39 | Karma článku: 15.92 | Přečteno: 591 | Diskuse

Jiří Fábik

Jak funguje právo – Juvenilní justice.

O tom jak se kradou děti rodičům s pomocí úřadů a s podporou soudů. Práva dle Úmluvy o právech dítěte zřejmě ani jako mezinárodní právní norma nikoho nezajímá.

24.6.2017 v 1:06 | Karma článku: 8.22 | Přečteno: 158 | Diskuse

David Wiltsch

Nezapomeňme si připomenout hrdiny od Zborova

Roku 1917 došlo v rámci Kerenského ofenzívy k bitvě u Zborova, kde prvně nastoupila i Československá brigáda. Z pohledu války nevýznamná bitva. Z pohledu prvního odboje však důležitá událost na cestě k samostatnému stát

23.6.2017 v 17:43 | Karma článku: 17.87 | Přečteno: 367 | Diskuse
Počet článků 68 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2522
Dlouhodobě se zabývám otázkami mezinárodní i české bezpečnosti, politickou situací ve světě a dalšími fenomény z historie a současnosti.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.