Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Demokracie versus svoboda

23. 02. 2013 16:42:29
Pojem „demokracie“ jakožto politické heslo zažívá obrovskou inflaci a většinou nejde o nic jiného než právě o heslo. Ve skutečnosti člověk nepotřebuje demokracii, ale svobodu. Nebo jde o to samé?

Demokracie se nemusí se svobodou vylučovat. Řada jejích instrumentů s aspektem svobody souvisí. To se však dá říci i o nějaké formě autoritativního režimu, který ponechává přirozená pravidla společnosti netknutá. Nicméně, pokud není demokracie dítětem svobody, pak se zákonitě vylučuje, a současnost je toho příkladem. Takzvaná „vláda lidu“ se dávno, minimálně v posledních dvou stech letech, stala pouhou ideologií nahrazující a kamuflující nedostatek svobodného prostoru člověka. Jestliže se do demokracie vejdou různé formy socio-inženýrství, které jsou mimochodem nezbytnou ideologickou nadstavbou stále více se politizující demokracie, pak tato nemůže ani vzdáleně zajišťovat nedoktnutelnost osobní svobody. Kouzlo rozporu mezi demokracií a svobodou spočívá v tom, že pokud bychom byli skutečně svobodnými občany, žádnou demokracii jako systém bychom ani nepotřebovali.

"Svoboda je matkou, nikoli dcerou řádu." Murray N. Rothbard

Odpověď na tento zdánlivý oříšek dává přirozený řád. Svoboda ve smyslu společenském začíná v rodině, kterou žádný jiný systém v podobě státem posvěcené byrokracie nešikanuje. Svoboda politická začíná v obci, v samosprávě. Jako občan, tedy opak otroka, mám právo spolurozhodovat takřka neomezeně o svém okolí. Jako občan jsem členem obce, ve které žiji, mám zájem na jejím fungování a rozvoji. Taková obec musí disponovat samosprávou vzhledem k centrální moci. Avšak centrální moc můžeme rovněž delegovat zdola a svázat její výkon mantinely svobody jednotlivce a nezávislostí obcí či regionů.

Nazývám to přirozeným řádem, jelikož svobodu samotnou považuji za přirozený stav člověka, který stát řízený shora nikomu neodpovědnými subjekty neustále pošlapává. Má-li člověk a společnost oplývat svobodou a logicky návaznou odpovědností, pak žádný jiný stav, než výše popsaný, toto nezaručí. Ani demokracie. Volební právo ještě nedělá z otroka svobodného občana.

Demokracie jakožto mechanismus vlády většiny a práva volit z předem určených kandidátů či kandidátních listin totiž svobodu ničí zrovna tak, jako bolševismus nebo fašismus. Jen to není tolik patrné, protože nám ponechává iluzi svobody: cenzura je skrytá, konkurence (třeba mediální) kašírovaná. Většina moderních demokratů a humanistů chápe a nadužívá tento termín intelektuálsky odosobněle, jako pojmenování nějakého systému prováděného shora, pro který se vyplatí třeba i válčit tisíce kilometrů daleko. V praxi jde však o klasickou ideologickou perverzi, která není ani příliš v rozporu s tím, co nazýváme "policejním státem".

„Svoboda znamená zodpovědnost. To je důvod, proč se jí většina z nás obává.“ G.B Shaw

Příčiny, proč se nám iluzorní demokracie stala modlou, nespatřuji ani tak v její rafinovanosti zakrývající chronické neduhy každého státního systému nedelegovaného zdola, ale v neochotě mnoha z nás nést důsledky vyplývající z reálné svobody. Bojíme se o „jistoty“, které se staly mocnou zbraní politických hochštaplerů vůči naší svobodě. Nutno říct, že se bojíme většinou zbytečně. Skutečné jistoty máme totiž jen my ve svých rukách a v okolí, které můžeme spoluvytvářet a spoluorganizovat. Jistoty v režii zcela indiferentní politické kasty znamenají jen nálepku jejich umělé pravomoci vůči nám.

„Vezmi mu svobodu, a již není člověkem, ale polním živočichem.“ Ján Kollár

Nepotřebujeme systém demokracie jako spíše svobodné prostředí, kde nás úřední a politická zvůle nebude denně preventivně kontrolovat, kasírovat a nařizovat nám, co máme a nemáme dělat. Nezáleží na tom, zda se toto svobodné prostředí pak nazve demokracií nebo zcela jinak. Osobně jsem však pro nepoužívání žádných speciálních názvů, neboť ty se pak stávají fanglí pro různé samozvance považující se za vykonavatele všeobecného dobra, zatímco totalita již číhá za rohem.

Autor: David Vorovka | sobota 23.2.2013 16:42 | karma článku: 18.43 | přečteno: 895x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Luděk Mazurek

Integrace po muslimsku!?

Tzv. „integrace“ muslimských imigrantů už v zemích EU spolkla miliardy a miliardy Euro. A výsledek? Jediné, co se spolehlivě podařilo do Evropy importovat a „integrovat“ je přetrvávající islámský vražedný terorismus a izolovanost.

18.8.2017 v 18:09 | Karma článku: 30.80 | Přečteno: 728 | Diskuse

Karel Trčálek

Islamistický teror je jen kouřová clona

Jestliže je islamistický teror zvěstováním soudného dne, pak nemůže nemít svoji cenu. Oddělila se od Homo sapiens sapinens evoluční vývojová větev, kterou jsou muslimové? Čtěte grafomanské bláboly, budete moudřejší!

18.8.2017 v 17:13 | Karma článku: 12.23 | Přečteno: 771 | Diskuse

Milan Hausner

Na pískovišti, v hospodě i v parlamentu

Kvalita školy se probírá od pískoviště, hospody až po parlament; nyní před volbami budou nepochybně takové diskuze pokračovat a nabývat na síle.

18.8.2017 v 15:50 | Karma článku: 7.38 | Přečteno: 195 | Diskuse

Lubomír Stejskal

I devadesátiletý politik může být modernista

Příkladem budiž současný tuniský prezident Beji Caid Essebsi (*1926). Usiluje o pokrok a rovnost mezi muži a ženami – a dostal se kvůli tomu do kontroverze s některými muslimskými učenci.

18.8.2017 v 15:05 | Karma článku: 11.21 | Přečteno: 166 | Diskuse

Pavel Kovařík

Strážníkem v osmnácti? Kde je problém?

Řady městské policie nově rozšíří mladí rekruti ve věku od osmnácti let. Kritici varují: "Jsou příliš mladí, nezkušení, podléhají emocím" Možná jo, možná ne. Problém vidím jinde. Problém je Škola.

18.8.2017 v 14:33 | Karma článku: 10.71 | Přečteno: 512 | Diskuse
Počet článků 68 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2525
Dlouhodobě se zabývám otázkami mezinárodní i české bezpečnosti, politickou situací ve světě a dalšími fenomény z historie a současnosti.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.