Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sezóna kyselých okurek

23. 06. 2013 20:42:42
Okurková sezóna je půvabný novinářský termín, který má vyvolat dojem, že se přes léto nic zajímavého neděje. Užijte si, milí konzumenti, sluníčka a vody, jen pozor na klíšťata a na to sluníčko vlastně radši moc nevycházejte. Politika trpí letním zmrtvením, a tak to „důležité“ na vás vybalíme opět v září.

Ať už to nazveme mediálním klišé nebo manipulací, nic z toho samozřejmě neodpovídá realitě. V tzv. okurkové sezóně se děje vše, co jindy: války proti terorismu, oklešťování svobod v plíživém nástupu světovlády nebo neustálé špiclování všech ve zpravodajských centrech Pentagonu či Bruselu. Jen o tom novináři nehodlají informovat co je rok dlouhý, takže na ty zástupné zprávičky od nás či ze světa si zkrátka do toho září musíme počkat. Ale ani to už pár let neplatí. Před rokem vybublala kauza Rath, která zabrala tolik nicotného novinářského prostoru, že na seriózní rozbor dopadu schválení stabilizačního fondu eurozóny již nezbylo místo. Inu, priority jsou priority, a co je 300 mld. vedle pár milionů v krabici od bot?

Justiční mafie versus „kmotři“

Letos nám justiční mafie (toto hodnocení nepochází od politiků, ale od některých členů soudní moci samotné) nadělila eskapádu, kterou bych nazval „druhou mocninou Ratha“. Jistá skupina státních zástupců, pravděpodobně napojených na americké zájmy přes Eisenovu ambasádu, se rozhodla nahradit formální politiku a standardní demokratické prostředí novým politickým řádem. Termín „standardní demokracie“ nepoužívám proto, že bych naši demokracii či politiku považoval za ideální. Nicméně v měřítkách evropských demokracií o standardní prostředí bezpochyby jde, navzdory tomu, že se nás různí „politologové“, Okamurové, Babišové či Janečkové snaží přesvědčit o opaku.

Veřejnost byla médii na tento nelegitimní zásah do demokratických procedur velmi dobře připravena roky plných banálních, ale o to hrůzostrašněji nasvícených „korupčních“ afér, newspeakem o kmotrech a politické třídě zločinců. „Boj proti korupci“ se zařadil vedle další „heroické“ boje proti terorismu či globálnímu oteplování. Virtuální svět plný zástupných problémů a převrácených hodnot si přirozeně vyžaduje neustálý boj.

Průměrnému občanovi byla implantována myšlenka, že korupce kvete z nejvyšších míst (jako by snad politikové byli tím nejvyšším místem!) a že díky korupci se oni mají tak strašně zle. A protože se tak snadno nabízí někoho odstranit, abych se měl lépe, tak proč to nezkusit už po tisící v dějinách? Třeba to už konečně vyjde a oprátka přinese ráj...

Slabí chtějí krev, mocní to zrežírují

A tak občanovi nevadí, že se mu před očima odehrává divadlo, jehož cíl nespočívá v jeho dobru, a nevidí, že obětí se nestane jen pět, deset či sto politiků, ale my všichni. Ostatně, každá revoluce ve jménu „dobra“ se odehrála díky souhlasnému řičení většiny. K dovršení revoluce zglajchšaltovaného světa bez korupce, bídy a rakoviny, ale též bez svědomí, svobody a soukromí však přece jen pár kroků ještě zbývá. Pojďme se podívat, co současné události znamenají; jinými slovy- čím ta revoluce vlastně začala.

O revoluci lze hovořit nejen z obecně-politických hledisek, kdy si jistá část represivních složek uzurpuje právo odposlouchávat kohokoliv, včetně předsedy vlády! Toto považuji navzdory společenské poptávce za natolik alarmující, že se nedivím komentátorům, kteří to celé považují za neústavní puč. Sledovat premiéra lze pouze v odůvodněném podezření, že se chystá poškodit ústavnost či zradit národní zájmy. Revolucí to však lze nazvat i z čistě právního hlediska. Tak flagrantní pošlapání občanských práv podezřelých může projít jeho aktérům díky tomu, že zde převažuje populistická poptávka nad spravedlností.

PRÁVNÍ ŠIKANA

Pojďme si rozebrat dvě z justičně-policejních kapitol, které sice byly spolu s dalšími uměle sloučeny v jednu superaféru, ale ve skutečnosti jde o několik navzájem zcela nezávislých obvinění, z nichž většina vyšumí jen co se přeženou tolik nesmyslně očekávané předčasné volby.

Nagyová v naději

První případ se týká údajného zneužití pravomoci paní Nagyovou. Nejprve je třeba se ptát, zda a kdo vojenskou zpravodajskou službu zneužil? Nagyová, která byla odvedena jako zločinec a nakonec uvězněna do vazby, nepochybně ne, protože pokud ona jediná ji "úkolovala", pak nemohla zneužít svou pravomoc, jelikož nad ní žádnou pravomoc nemá. Stačí se podívat do služebního zákona. Mělo by nás přímo děsit, že policisté nebo dokonce státní zástupci mohou vůbec spekulovat o takovém právním hodnocení. Nagyová by z takového činu mohla být nařknuta jen tehdy, kdyby nutila třeba své podřízené ze sekretariátu k něčemu, co nepatří k náplni jejich práce. Jestliže však zpravodajci skutečně pracovali pro Nagyovou, tak zodpovědnost leží pouze na nich, protože to je to samé, jako by plnili přání kohokoliv z ulice. Pokud je však přes Nagyovou úkoloval premiér, pak může jít o zneužití (jeho) pravomoci.

Ať už se na Vojenské zpravodajství obrátila Nagyová o své vůli nebo ji k tomu pověřil Nečas, v každém případě je tato tragická dáma z obliga. (A vsadím se s kýmkoliv, že bude nakonec osvobozena). Čili v takovém případě se nabízí jediný přijatelný a civilizovaný postup: 1. premiér po provalení odstoupí- tomu se říká politická odpovědnost. 2. Nagyová nemůže být v této věci podezřelou, ale jen svědkyní, která do vazby v žádném případě nepatří. 3. Policie začne prošetřovat zneužití pouze tehdy, když se údajně sledovaná paní Nečasová cítí poškozená a podá žalobu. Pak dojde ke standardnímu výslechu zainteresovaných osob včetně premiéra a ostatní je věcí dalšího řízení. Ovšem to, co se děje nyní, je minimálně blamáž, spíše však organizované zneužití pravomoci ze zcela opačné strany justiční barikády.

„Politická korupce“ neboli ententýky tři špalíky...

Již od od chvíle, kdy se pitomiové v Senátu rozhodli obvinit prezidenta z velezrady, slýcháme alibismus non plus ultra, že soudy jsou tu od toho, aby určily, co tedy politik ještě smí a nesmí dělat. Zřejmě ta kvanta zákonů z dílen poslanců a senátorů tu straší jen jako vata, takže nejdřív zažalujme politické oponenty a pak čekejme, co z toho vyleze. Dnes slýcháme tento alibismus v další verzi: vydání třech bývalých poslanců ODS poslouží tomu, aby soud určil, co si ostatní poslanci mohou dovolit. Jinými slovy- soudy mají určit, co je to politika.

Rychle zapomeňme, že politické dohody jsou staré jako demokracie sama, že princip „něco za něco“ nás doprovází co je člověk člověkem. Opozice se stala opozicí právě proto, aby „bojovala“ proti koalici bez ohledu na to, že tím bojem ničí i sebe samu. To samozřejmě platí jako princip bez ohledu na to, kdo konkrétně vládne a kdo oponuje.

Tři poslanci ODS se vzdali mandátu výměnou za příslib postů v dozorčích radách, kde si rozhodně nepolepší. Cíl dohody spočíval v tom, že nepotopí vládu, ale zároveň nezvednou ruku pro něco, co kritizovali. Toto vše se týká svědomí zúčastněných, které nelze vystavovat diktátu státních zástupců. Neuvědomujeme-li si tuto subtilnost politiky jenom proto, že se to týká našich politických „nepřátel“, pak nastavujeme pravidla, která zítra postihnou naše ideové spřízněnce.

Touha po lepším světě nebo nenávist?

V daném případě zaměňujeme politickou odpovědnost za právní postižitelnost, což jsou dva zcela rozdílné okruhy společenského života. Trpíme oprávněným pocitem, že nemáme na politiku žádný vliv a namísto politického souboje idejí preferujeme někým zjevený projev represe tam, kam nepatří. Kdo usiluje o kultivaci politiky, musí tyto praktiky odmítnout.

Musíme odmítnout praxi, kdy se jakýkoliv podezřelý stává apriorně „zločincem“, musíme rázně odmítnout šokující situace, kdy se po dávkách dostávají do médií části spisů z vyšetřování včetně odposlechů, které zcela bez kontextu a v rozporu se spravedlností kriminalizují dosud nevinné občany. Toto vše je nešvar, který představuje mnohem výraznější nebezpečí než bezesporu existující korupční přečiny některých spoluobčanů. A že jde o spoluobčany zdůrazňuji záměrně, neboť vydělovat jistý druh delikvence z kontextu našich životů a obecného morálního klimatu pokládám za vadný pohled na svět.

Autor: David Vorovka | neděle 23.6.2013 20:42 | karma článku: 15.35 | přečteno: 534x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Hatem Berrezouga

Dialog s "nevěřícím psem", VI. Takíja (taqijja) aneb moderní hon na muslima. Část 1

Muslim v dnešní době prostě nemůže být dobrým člověkem. Pokud jsi muslim, tak jsi buď terorista, anebo potenciální terorista, nacista, anebo v nejlepším případě umírnění či dobrý nacista.

24.6.2017 v 12:46 | Karma článku: 6.62 | Přečteno: 232 |

Karel Stryczek

Na taneční zábavě v Texasu

Byl nám doporučen „super country bar“ někde na hranicích mezi Oklahomou a Texasem. Jeli jsme z města půl hodiny na západ, potom u starého ranče opustili cestu se zpevněným povrchem a zatočili na jih mezi chřestýše do stepi.

24.6.2017 v 9:58 | Karma článku: 14.30 | Přečteno: 277 | Diskuse

Eva Drunecká

Hoď kamenem kdo bez viny

Případ Warmbier rozpoutal vášnivé diskuze. Hororová líčení, předhánění se v líčení hrůz táborů v Severní Korei.

24.6.2017 v 3:39 | Karma článku: 15.92 | Přečteno: 587 | Diskuse

Jiří Fábik

Jak funguje právo – Juvenilní justice.

O tom jak se kradou děti rodičům s pomocí úřadů a s podporou soudů. Práva dle Úmluvy o právech dítěte zřejmě ani jako mezinárodní právní norma nikoho nezajímá.

24.6.2017 v 1:06 | Karma článku: 8.22 | Přečteno: 157 | Diskuse

David Wiltsch

Nezapomeňme si připomenout hrdiny od Zborova

Roku 1917 došlo v rámci Kerenského ofenzívy k bitvě u Zborova, kde prvně nastoupila i Československá brigáda. Z pohledu války nevýznamná bitva. Z pohledu prvního odboje však důležitá událost na cestě k samostatnému stát

23.6.2017 v 17:43 | Karma článku: 17.87 | Přečteno: 363 | Diskuse
Počet článků 68 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2522
Dlouhodobě se zabývám otázkami mezinárodní i české bezpečnosti, politickou situací ve světě a dalšími fenomény z historie a současnosti.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.