Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kdo je nepřizpůsobivý a kdo spořádaný občan?

25. 08. 2013 19:42:11
Existuje mnoho zažitých, ba přímo pod kůži zažraných termínů, které redukují lidskou podstatu na laboratorní kategorii pojmů, na obeť plánování, experimentů a politiky.

Starému člověku neřekneme jinak než důchodce. „Důchodce“ se stal substitucí starce, dědy, báby, stařenky, člověka životem ošlehaného, zkušenostmi (příležitostně) nabitého. Kdosi zamputoval člověka pokročilého věku na pobírače důchodu, na přítěž, na volební podkategorii občanstva. Mohlo to dopadnout jinak, když stát třímá hegemonii sociálního systému nad všemi- nad mladými matkami, nezaměstnanými, nad důchodci, jen ne nad Člověkem?

Stejně tak nemám rád, ba přímo instinktivně nesnáším označení "nepřizpůsobivý občan". Jde o ideologické klišé, o stigma, o opak "spořádaného občana"- tedy toho, kdo žije v souladu se systémovými mechanismy, ať je to cokoliv. Nepřizpůsobivým občanem může být i ten, kdo odmítá očkování nebo pochody homosexualistů. „Stát se bojí jen jediného protivníka: člověka. Říkám: autonomního, svobodného člověka.“ Georges Bernanos

Ještě než zažijeme rozšíření stigmatu „nepřizpůsobivého občana“ na každého odlišujícího se od zpracované masy, zvykáme si na něho jako na někoho, kdo nepracuje, protože nechce, a přitom si dovolí pobírat státem nabízenou podporu. Pominu to, že stát musí být hlupák, když nabízí podporu někomu, kdo pracovat nechce, pokud nechce. Ale byl by hlupák ten, kdo by nebral, když stát nabízí. Aspoň podle měšťanské morálky „spořádaných občanů“. Ještě si možná vzpomeneme na ono „Kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“. Zastával to nepřizpůsobivý nebo spořádaný občan? Řekl bych, že ten navýsost spořádaný, systémově zakotvený.

Jsou lidi pracovití a pak ti líní a sociálně rozežraní, kteří nikdy neměli nebo ztratili smysl pro zodpovědnost. Často se uvedené označení používá pro Rómy. Jenže taková deskripce se naprosto míjí s podstatou problému. Oni jsou z přirozené podstaty jiní- etnicky i kulturně. Takže je za tu jinakost nemůžeme obviňovat. To činí jen xenofob. Mimochodem, česká společnost není společností xenofobů a rasistů, jak se nám snaží podsouvat korektní zastánci „lidských práv“. I oni se fatálně mýlí- český, typicky spořádaný občan neobviňuje Rómy z jinakosti, ale z jinak nastavených ohledů, za které však oni nemohou. Kdyby si totiž ta směšná skupina nadřazených kazatelů lidských práv všimla, že Rómové jsou spíše než občané "lidé jiného etnika a kultury", nemohli by pro ně požadovat jiné ohledy a pravidla, aby se stali „stejnými“. Pravidla jsou pravidly právě proto, že jsou pro všechny stejná, jinak už nejde o pravidla, ale o politiku, vždy chybnou, korumpující a nefunkční. Protipól těmto kocábovským- od reality odtrženým teoretikům tvoří přitroublí Okamurové našeho éteru, kteří kvičí svou písničku o nepřizpůsobivých, přičemž obě strany jsou jen dvěma póly téhož omylu.

Jak velmi platně upozorňuje Josef Šafařík v knize Cestou k poslednímu: „Společenská problematika se redukuje na sociální otázku, na spravedlnost MÍT, jež je vlastně selháním spravedlnosti BÝT.“ Se svým životem se každý musí vypořádat sám- i Rómové. Proto přestaňme s nimi dělat experimenty speciálních „menšinových“ politik na úkor ostatních, ale nenazývejme je ani "nepřizpůsobivými občany". Nezaslouží si to- a to jak v negativním, tak ani v pozitivním smyslu.

Nepřizpůsobivý občan jako obecná kategorie tvoří opak spořádaného občana. Nevím kdo, ale já necítím hrdost z takové "spořádanosti". Spořádaný občan dneška je totiž loutka. Už glejtem občana se na nás uvaluje řada povinností, ale jen málo práv, přičemž ty povinnosti mají absolutní charakter (daně, školství, úřední postupy atd.), kdežto práva často jen formální povahu (lid jako „zdroj moci“ apod.). Adjektivum "spořádaný" pak už vyjadřuje jen maximum odevzdanosti vůči nadřízené moci. Spořádaný je ten, kdo se neptá, nereptá, natož aby přijímal odlišná, nemainstreamová rozhodnutí.

Josef Šafařík píše: „Stát je moc, která ustavením zákonů se stává ‚pravomocí‘ zcizovat člověku smrt a propůjčovat mu identitu občana, kterou lze přidělovat a zase odnímat. Člověk je bytostná hodnota, občan je role režírovaná mocí, jeho identita je umělá, náhražkovitá, mocenská, právní. Mocí práva, které je vždy jen právem moci, je produkován občan jako atrapa člověka, jako simulace lidství technikou bytí bez bytí, jako ‚otisk své profese‘, role, de facto jako branný element a exponent moci.“

Zamyslíme-li se nad rozporem „spořádaný vs. nepřizpůsobivý“ občan hlouběji, přijdeme na paradoxní otázku: Není-liž ten, kdo natahuje ruku ke státu při první příležitosti (včetně Róma) spíše oním spořádaným občanem? Napůl ano, napůl ne.

Spořádaného občana vede stát, svobodného člověka jeho vlastní svědomí.

Autor: David Vorovka | neděle 25.8.2013 19:42 | karma článku: 23.43 | přečteno: 1902x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Jitka Přikrylová

EU nevadí vraždící teroristé, vadí jim naštvané komentáře Evropanů

V době, kdy v manchesterské aréně ležely pořád ještě mrtvé kusy dětí, EU neřeší, jak to zastavit. Jak zabránit a předejít dalšímu prolévání evropské krve. Vrásky jí dělají rozčilené statusy na twitteru a FB.

24.5.2017 v 9:21 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 65 | Diskuse

Josef Chaloupka

Papež František mě uzdravil

V prvotní křesťanské církvi (v 1. st.) bylo naprosto běžné, že měli křesťané moc uzdravovat libovolné nemoci. Platí tato boží moc i dnes? Ano, platí! Papež František mi uzdravil osteoartrózu kolen. Dnes už zase skáču přes kaluže.

24.5.2017 v 9:12 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 39 |

Růžena Kupková

Co jsme si to zvolili, ach my ...

Ale opravdu jenom my, tady, zde žijící občané České republiky? My občané, kterých se bytostně dotýká jednání zvolených politiků. Od všech stupínků až stupňů, od komunálních až po ty v EU.

24.5.2017 v 8:20 | Karma článku: 17.61 | Přečteno: 339 | Diskuse

Zuzana Hubeňáková

O jednom mezinárodním konfliktu a taky trochu o stáří

Tento blog je pojednáním o tom, co se stane, když brat bratru zamlčuje informace. Dozvíme se něco o kulturních rozdílech i o tom, jak snadné je vyvolat mezinárodní rozbroje. Promrskáme si slovíčka, a budeme svědky jednoho konce.

24.5.2017 v 8:15 | Karma článku: 12.82 | Přečteno: 241 | Diskuse

Anna Třešňáková

Výchova k válce

Plynové masky, pláštěnky a igelitové pytlíky na končetiny se vrací. Ač v porevolučně líbivějším balení, obsahem zůstává branná výchova beze zbytku totalitní propagandou. Povinná výuka jednoho náboženství by nám prý vadila. Rozdíl?

24.5.2017 v 7:30 | Karma článku: 8.98 | Přečteno: 316 | Diskuse
Počet článků 68 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2520
Dlouhodobě se zabývám otázkami mezinárodní i české bezpečnosti, politickou situací ve světě a dalšími fenomény z historie a současnosti.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.